Prevence proti šikaně

Výchova k násilí jako prevence šikany (výňatek z bakalářské práce na téma "Šikana jako produkt formální skupiny".)Diplomová práce na téma "Šikana jako produkt formální skupiny" byla zpracována v roce 2000 na Ústavu sociálních studií Univerzity Hradec Králové.

Autor: Mgr. Vít Pernica

Šikana je jev, který je v posledních několika letech značně mediálně diskutovaný. Přinejmenším každý muž se ve svém životě pravděpodobně setkal s jejími projevy. Přesto se o šikaně stále více mluví než se proti ní koná. Jedním z důvodů je i to, že prevence proti ní je běh na dlouhou trať. Jednou z efektivních možností prevence proti šikaně je i výchova k násilí.

Výchova k účinné a přiměřené obraně (výchova k násilí)

- Prevence šikany má jednu mimořádně důležitou složku: výchovu k násilí. Jsem přesvědčen, že je naší povinností vychovávat naše děti tak, aby se dovedly prát, aby se nebály ránu přijmout ani ránu dát. A aby zároveň tuto svou schopnost užívaly k dobrému. Aby dítě obstálo ve fyzickém střetnutí, to má být základním cílem tělesné výchovy, stejně jako šerm se zbraní býval základní disciplínou výchovy mladých šlechticů" (Říčan 1995, s 89, 91).

Jedním z rozhodujících faktorů, který určuje, kdo se stane obětí, je nepoměr sil v neprospěch oběti a neschopnost oběti účinně se bránit. Není proto náhodou, že děti vychovávané v humanistických ideálech se stávají obětmi častěji než děti ulice. Spolu s Doc. PhDr. Pavlem Říčanem se domnívám, že výchova k přiměřené agresivitě by měla začít u dětí v raném věku. Rodiče by si měli uvědomit, že jedním z rysů společnosti, ve které své děti vychovávají, je oslabení ochranné funkce státu a nutnost hájit svá práva vlastními silami. Přiměřené sebeprosazení pomocí násilí by mělo být počítáno mezi základní dovednosti občana demokratického státu. (Podrobně viz Říčan 1995, s 89 až 93)

Zatímco realizace všech ostatních možností prevence závisí na autoritách odpovědných za konkrétní skupiny, výchova k účinné a přiměřené obraně je jediná účinná metoda, kterou může použít sama potencionální oběť. Proto je této možnosti prevence dle mého názoru třeba věnovat zvláštní pozornost. Odpovědné autority často podceňují nutnost prevence šikany a i při provalení již probíhajícího šikanování z různých důvodů spolupracují jen velmi neochotně. Zato ohrožený jedinec může mít silnou motivaci svou situaci změnit. Výchova k účinné a přiměřené sebeobraně mu možnost změny osobní situace vzhledem k možnému ohrožení poskytuje.

Patří do ní:

  • nácvik preventivního chování (kam a kdy nechodit, nezdržovat se sám v přítomnosti agresora, atp.)
  • nácvik mentální sebeobrany (zvládání strachu, sebevědomé chování, verbální agrese, umění říci ne, atp.)
  • nácvik fyzické sebeobrany (hmaty, chvaty, údery, kopy, pády, ovládání zbraní, atp.)
  • vytvoření osobního krizového plánu (kam utéci, na koho se obrátit, atp.)
  • praktický nácvik krizových situací (propojení předchozích bodů do funkčního celku)
  • jako vhodný doplněk - právní minimum (základní orientace v právu ve prospěch ohroženého jedince - vždy úměrná věku jedince a jeho možnosti chápání práva).

Aby byla výchova k účinné a přiměřené obraně opravdu funkční, musí obsahovat všechny výše uvedené prvky. Reálná situace ohrožení obsahuje jak fyzické, tak psychologické prvky. Aby se jedinec naučil takovéto situace zvládat, musí u něj dojít nejen k osvojení určitých fyzických návyků (nácvik fyzické sebeobrany), ale i ke změně myšlení. Typický je poznatek Dr. Koláře (viz Kolář 1997, s. 57), kdy spíše než jen nácvik fyzické sebeobrany některým dětem pomohla malá psychoterapeutická skupina, na jejíž program teprve v druhé části nácvik fyzické sebeobrany navazoval. Tento poznatek zcela koresponduje s příkladem vojáka základní služby - robustního chlapce s náboženskou výchovou k nenásilí, který nebyl schopen čelit agresi fyzicky hůře vybavených agresorů.

Výchova (případně sebevýchova) k účinné a přiměřené obraně je důležitá pro ohroženého jedince nejen z toho důvodu, aby dokázal čelit případné agresi, ale i proto, aby se sám při obraně nedopustil trestného činu. Není neobvyklé, že dlouhodobě týraná oběť se uchýlí k naprosto nepřiměřené reakci (i když z hlediska dlouhodobého utrpení oběti je pojem nepřiměřená reakce značně diskutabilní) a například s použitím zbraně přivodí útočníkovi těžké poranění nebo smrt. Příkladem může být, když je žák již posté přiražen agresory na zeď a jemu pliváno do obličeje, a on v sebeobraně vážně zraní nožem jednoho z útočníků.

Reakce oběti (použití zbraně s následkem těžkého ublížení na zdraví - bodná rána do hrudníku nebo břišní krajiny) je zjevně nepřiměřená povaze aktuálního útoku (znehybnění, plivání do obličeje, difamace), a při právním posouzení věci hraje roli především povaha aktuálního útoku, proti němuž byl protiútok veden.

Kvalitní výcvik ve zvládání krizových situací umožní ohroženému jedinci použít účinně prvky sebeobrany, a přitom nenapáchat větší škody, než je bezpodmínečně nutné. Také zamezí bezhlavé reakci oběti - např. zbytečného riskování života či zdraví při obraně majetku nebo cti, případně vstupu do konfliktu tam, kde lze krizovou situaci vyřešit uchýlením se do bezpečí (např. útěkem nebo vyhledáním pomoci).

Dále bych se rád zastavil u používání zbraní: Nácvik používání zbraní považuji za jeden z možných prostředků odvrácení útoku. Za zbraň lze považovat jakýkoli předmět, jehož použití činí útok důraznějším. Zejména při odvracení útoku, kdy útočník je ve zjevné převaze, je použití něčeho, co činí útok důraznějším, velmi výhodné. Jedno z pravidel sebeobrany praví: ?máš-li možnost, použij k odvrácení útoku nejdříve zbraň, potom teprve kop nebo úder". Navíc útočník zpravidla zvažuje rizika, takže již pouhá možnost použití zbraně působí jako odstrašující prvek. To ovšem neplatí tam, kdy zjevná převaha útočníka trvá i při použití zbraně. Použití nože nebo jiných smrtících zbraní v sebeobraně je v případech šikany vzhledem k možným následkům velmi problematické. Existují však různé nesmrtící, případně nezraňující zbraně, které lze při sebeobraně bez většího rizika úspěšně použít. Typickým příkladem jsou kvalitní obranné spreje. I s nimi se ale musí naučit člověk dobře zacházet, jinak nedosáhne obranného efektu a může navíc ohrozit sebe a své okolí.. Pokud se jedinec naučí ovládat jednoduchou zbraň v podobě krátké hole (jako je např.escrima), jeho šance na obranu se výrazně zvětšuje, neboť takovouto zbraň lze jednoduše improvizovat. Při použití zbraně je ale důležité uvědomit si, že mohu být útočníkem odzbrojen a zbraň může být použita proti mně. Je proto třeba zvolit takovou zbraň, jejíž použití dobře ovládám, a čím vyšší je riziko odzbrojení, tím spíše volit zbraň, která při použití proti mně nezpůsobí fatální následky.

Právní minimum jako vhodný doplněk výchovy k účinné a přiměřené obraně zařazuji proto, že i přes určité pokroky se stále nacházíme v právním systému, ve kterém se často právo obrací proti oběti. Ohrožený jedinec je ve výhodě, pokud koná v souladu s právem a dokáže své konání právně odůvodnit. Rovněž již samotná znalost práva v návaznosti na funkční sankce působí preventivně (u dětí je to např. znalost práv dítěte a školního řádu, popř. řádu zařízení, ve kterém se nachází, u vojáka základní služby znalost vojenských řádů a dvanácté hlavy TZ, atp.). Útočník zvažuje rizika, je -li přesvědčen, že bude právní cestou potrestán, působí tento strach z trestu preventivně. Platí zde však jednoduchý princip - kde není žalobce, není ani soudce a tudíž ani sankce. K tomu, aby došlo k potrestání útočníka právní cestou, je třeba mimo jiné i určitá právní gramotnost poškozeného.

Návrh na opatření

Pro fungování této možnosti prevence je důležité, vytvořit servis pro ohrožené jedince, případně pro rodiče ohrožených dětí, pomocí kterého by mohli výchovu k účinné a přiměřené obraně absolvovat. Jednou z možností by mohly být poradny při organizacích zabývajících se prevencí kriminality a pomocí obětem trestných činů s návazností na vhodné oddíly sebeobrany.

Zobrazeno 30157 krát
Další v této kategorii: S nožem na cestách »

KALENDÁŘ AKCÍ

po út st čt so ne