V oblasti bojových umění a bojových sportů existují dva různé přístupy k tréninkovým metodám. První je hierarchicky uspořádaný systém, založený na příkazech a poslušnosti. Tento systém je vhodný k trénování velké skupiny lidí najednou. Druhý systém je založený na rodinné atmosféře, která je vhodná pro trénink menší skupiny lidí s ohledem na jejich osobní schopnosti a dovednosti.
Pekiti-Tirsia bezpochyby spadá do druhého, tj. rodinného systému. Za prvé je Pekiti-Tirsia bojovým uměním rodiny Tortal, reprezentované Grand Tuhonem Leo T. Gaje. A za druhé jsou některé výcvikové metody založeny vysloveně na rodinné, přátelské atmosféře, kterou Grand Tuhon vytváří, a na individuálním přístupu, kterým přistupuje k osobitým vlastnostem jednotlivce.
Během posledních několika let je Pekiti-Tirsia stále častěji zmiňováno v souvislosti s vojenskými komandy a speciálními jednotkami. Jak k tomuto došlo?
Vojáci a boj nablízko
Důležitost boje nablízko se pro vojáky v různých obdobích měnila. Během posledních velkých válek v Evropě se již taktika boje nablízko vůbec nepoužívala. Moderní zbraně umožnily zabíjet na dálku tak efektivně, že již není užitečné trávit dlouhé tréninky výcvikem obrany na přežití obyčejných vojáků. Jednotlivý voják je z hlediska války snadno nahraditelný.
Primárním cílem tréninku vojáků proto byla disciplína – ale ne ve smyslu sebekázně, nýbrž ve smyslu stát se součástí skupiny a následovat velitele. S ohledem na to byly pro masový výcvik vojáků užitečné především výukové metody založené na drilu, díky kterému se vojáci naučili plnit rozkazy. Mnohá bojová umění v Evropě a USA – a zejména ta s kořeny v Japonsku a Koreji – vycházejí právě z tohoto vojenského drilu, který je v jejich tréninkových metodách snadno rozpoznatelný.
Problém současných armád – gerila
Současná doba ukazuje, že většinu moderních válek a ozbrojených konfliktů již nerozhodují velké počty pěšáků. Když se podíváte na válku v Zálivu, v Kosovu, nebo v současné době v Afghánistánu, je jasné, že dnešní armády jsou konfrontovány s novými situacemi a úkoly.
Nepřátelé často využívají guerillové taktiky – a mohou být poraženi pouze tehdy, pokud proti nim budou použity bojové taktiky, které tomu odpovídají.
Stejnou zkušenost získala také filipínská armáda během druhé světové války. Jedinými bojovníky, kteří se odmítli vzdát poté, co se z Filipín stáhl generál MacArthur, a bojovali i přes horší vyzbrojení, byli filipínští domorodí bojovníci.
Díky svému hrdinství a využití strategie Kali (tzv. Bolo Battalion) tito bojovníci zdrželi japonskou armádu natolik, že se americká armáda vzpamatovala z prvního šoku, spustila válečnou mašinérii a nakonec Japonce porazila.
Přestože jsou tito hrdinové dodnes oslavováni při vojenských přehlídkách a jejich přínos je známý i v USA, filipínská vláda se z jejich bojové taktiky doposud nepoučila – na rozdíl od USA, kde si rychle uvědomili přínos speciálních jednotek, jako jsou Delta Force nebo Navy SEALs.
Filipínská armáda (stejně jako mnoho jiných armád po celém světě) však nadále pokračovala v klasické koloniální výuce boje a taktiky – možná proto, že elitní vojenské jednotky byly vnímány jako možné ohrožení demokracie v zemi.
Na dodnes trvajících bojích mezi filipínskou armádou a domorodými separatisty na jihu Filipín je ale zjevné, že konvenční bojová taktika je proti guerillové taktice zcela neúčinná.
Před několika lety proto bylo rozhodnuto, že některé speciální jednotky filipínské armády se budou kromě běžného výcviku učit také polozapomenutému filipínskému bojovému umění – tedy Kali.
První, kdo se s touto situací pokusil něco udělat, byli Force Recon Marines. Force Recon Marines jsou součástí průzkumných jednotek a jsou specializované na hluboký průzkum a přímé akce.
Mnoho akcí provádějí v malých skupinkách hluboko na nepřátelském území, a protože většinou nemohou spoléhat na výraznou leteckou či výsadkovou podporu, musí se vždy postarat sami o sebe.
Jejich heslem je:
„Svištící, tichý, smrtelný“
nebo
„Přečísleni, ale nikdy poraženi“.
Na Filipínách jsou tyto jednotky symbolem úcty, obdivu a také strachu – jak mezi laiky, tak mezi ostatními jednotkami.
Řešení – Pekiti-Tirsia Kali
Když začali Recon Marines hledat svůj bojový systém na blízko, nabízely se pochopitelně mnohé bojové školy z celých Filipín. Každý chtěl získat reputaci jako instruktor této prestižní bojové jednotky.
Recon Marines však díky své dlouholeté zkušenosti z bojů dobře věděli, co hledají, a také přesně věděli, co nehledají. Uspořádali tedy výběrové řízení, během kterého museli všichni uchazeči prezentovat sebe a svůj tréninkový program.
Mezi všemi uchazeči zvítězil systém Pekiti-Tirsia Kali, vedený Grand Tuhonem Leem T. Gajem, a Recon Marines tedy začali trénovat právě Pekiti-Tirsia.
Tréninky Recon Marines vede sám Grand Tuhon Leo T. Gaje, a v případě jeho nepřítomnosti (např. když je na seminářích v Evropě či USA), ho zastupuje jeho synovec Rommel Tortal.
Po úspěšném vyzkoušení funkčnosti systému Pekiti-Tirsia se tento systém začaly učit také jednotky SEAL a další vojenské speciální jednotky.
Naposledy projevily o systém Pekiti-Tirsia zájem vzdušné jednotky a také pozemní armáda jako celek.
Když v roce 2002 Grand Tuhon se svými evropskými instruktory navštívil hlavní štáb filipínských ozbrojených sil na ostrově Cebu, zájem o tréninky byl tak vysoký, že ho velení nechtělo pustit, i když měl již domluvené tréninky s Recon Marines a americkou speciální jednotkou v Cavite.
Podle informací z místního tisku přijely tehdy americké jednotky na společné cvičení s Recon Marines kvůli plánovaným operacím na jihu Filipín. To ukazuje, že si americké speciální jednotky chtěly díky Pekiti-Tirsia zlepšit svůj výcvik boje s nožem.
Grand Tuhon a jeho synovec Rommel Tortal se tedy účastnili – pravděpodobně jako jediní trenéři-civilisté – společného americko-filipínského vojenského cvičení BALIKATAN („Shoulder to Shoulder“) 2002.
Grand Tuhon tehdy získal za své zásluhy medaili a během tréninku byl také pozván jako hlavní trenér pro americké speciální jednotky na americké základně na Okinawě a do pevnosti Bragg.
Proč se Recon Marines rozhodly pro Pekiti-Tirsia?
Jedním z hlavních důvodů je bezpochyby to, že bojový systém Pekiti-Tirsia je zaměřený primárně na ostré zbraně a přímý protiútok založený na plynulém pohybu.
Ale tréninky s Recon Marines odhalují i další důležitý důvod. Je jím sdílení stejné filosofie – výcvik a cvičení s Recon Marines ukazuje, jaký přístup či filosofii musí člověk mít, aby přežil v extrémních situacích.
Být druhý nestačí a úspěch tkví pouze v týmu. Jednotky Recon Marines se proslavily tím, co vykonaly, a jejich trénink i úspěchy jsou výsledkem jejich životní filosofie.
Co nám to přináší…
To, že Grand Tuhon a jeho předchůdci testovali a přizpůsobovali Pekiti-Tirsia reálnému životu, je zárukou toho, že jde o praktické a realistické bojové umění. Grand Tuhon říká, že Pekiti-Tirsia Kali bylo vyvinuto a zkoušeno v „laboratoři bolesti“.
Totéž platí i pro Recon Marines. Téměř každodenně tito vojáci riskují své životy při různých akcích – často v boji nablízko – a tím zároveň ověřují funkčnost Pekiti-Tirsia v praxi.
Po každé akci probíhá zpětná vazba a výměna zkušeností:
-
Co bylo nebezpečné?
-
Při čem došlo ke zraněním, nebo dokonce k úmrtím?
-
Jak mohly být tyto situace lépe řešeny?
Tímto způsobem je systém Pekiti-Tirsia neustále ověřován v realitě, a proto musí odpovídat na praktické otázky.
A jedno je jisté: vojáci z Recon Marines, kteří při každé akci riskují své životy, si nemohou dovolit nic nalhávat – ani z pohodlnosti, ani z jiného důvodu.
Tradice „laboratoře bolesti“ proto v Pekiti-Tirsia zůstává stále živá.
Je jasné, že ti, co vyučují Pekiti-Tirsia Kali, musí také rozumět situacím a praktickým problémům vojáků. Proto trenéři Pekiti-Tirsia podstupují reálné tréninky spolu s těmito vojáky: přežití v džungli, plavání, bojové potápění, výsadkové seskoky, horolezectví, pohyb pod palbou, nouzová evakuace, střelba v pohybu, ostřelování a další.
Vynikající příležitost pro trenéry Pekiti-Tirsia, jak získat z této pokladnice znalostí něco i pro svůj vlastní vývoj – a tím i pro další rozvoj Pekiti-Tirsia Kali.
Pro ty, co cvičí Pekiti-Tirsia, je dobré vědět, že Pekiti-Tirsia Kali bylo testováno v minulosti, je testováno dnes a bude testováno i zítra. A přitom základ systému Pekiti-Tirsia zůstává stále stejný. Není proto pochyb o tom, že Pekiti-Tirsia je reálný systém, stejně jako byl vždy v minulosti.
Disciplína, odvaha, odhodlání
Jednotky Recon Marines si osvojily hodnotu Pekiti-Tirsia, protože jejich životní postoje jsou velmi podobné. Věříme společně v úspěch, život a dobré zdraví. Tento postoj je základem pro osobní disciplínu, odvahu a odhodlání.
Vojáci z Recon Marines si nemohou dovolit chybovat, protože se musí vždy spoléhat sami na sebe – na své osobní vlastnosti a schopnosti, nikoliv na moderní techniku nebo početní převahu.
Právě proto si tito vojáci vybrali Pekiti-Tirsia.