PEKITI TIRSIA a armáda

V oblasti bojových umění a bojových sportů existují dva různé přístupy k tréninkovým metodám. První je hierarchicky uspořádaný systém, založený na příkazech a poslušnosti. Tento systém je vhodný k trénování velké skupiny lidí najednou. Druhý systém je založený na rodinné atmosféře, který je vhodný pro trénink menší skupiny lidí s ohledem na jejich osobní schopnosti a dovednosti.

Pekiti-Tirsia bezpochyby spadá do druhého, tj. rodinného systému. Za prvé je Pekiti-Tirsia bojovým uměním rodiny Tortal, kterou reprezentuje Grand Tuhon Leo T. Gaje. A za druhé jsou některé výcvikové metody založeny vysloveně na rodinné, přátelské atmosféře, kterou Grand Tuhon vytváří a na individuálním přístupu, kterým přistupuje k osobitým vlastnostem jednotlivce. Během posledních několika let je Pekiti-Tirsia stále častěji zmiňováno v souvislosti s vojenskými komandy a speciálními jednotkami. Jak k tomuto došlo?

Vojáci a boj nablízko

Důležitost boje nablízko se pro vojáky v různých obdobích měnila. Během posledních velkých válek v Evropě se již taktika boje nablízko vůbec nepoužívala. Moderní zbraně umožnili zabíjet na dálku tak efektivně, že již není užitečné trávit dlouhé tréninky výcvikem obrany na přežití obyčejných vojáků. Jednotlivý voják je z hlediska války snadno nahraditelný.

Primárním cílem tréninku vojáků proto byla disciplína, ale ne ve smyslu sebekázně, ale ve smyslu stát se součástí skupiny a následovat velitele. S hledem na to byly pro masový výcvik vojáků užitečné pouze výukové metody založené na drilu, díky kterému se vojáci naučili plnit rozkazy. Mnohá bojová umění v Evropě a USA (a hlavně ta s kořeny v Japonsku a Koreji) vychází z tohoto vojenském drilu, který je v jejich tréninkových metodách snadno rozpoznatelný.

Problém současných armád - guerilla

Současná doba ukazuje, že většinu současných válek a ozbrojených konfliktů již nerozhodují velké počty pěšáků. Když se podíváte na válku v Zálivu, v Kosovu nebo v současné době v Afghánistánu, je jasné, že dnešní armády jsou konfrontovány s novými situacemi a z toho vyplývajícími úkoly. Nepřátelé často využívají guerillové taktiky a mohou být poraženy pouze pokud proti nim budou použité bojové taktiky, které tomu odpovídají.

Stejnou zkušenost získala také filipínská armáda během druhé světové války. Jedinými bojovníky, kteří se odmítli vzdát poté, co se z Filipín stáhnul generál Mac Arthur a bojovali i přes horší vyzbrojení, byli filipínští domorodí bojovníci. Díky svému hrdinství a využití strategie Kali (Bolo Battalion) zdrželi tito bojovníci japonskou armádu dokud se americká armáda nevzpamatovala z prvního šoku, nerozjela doma válečnou mašinérii a nakonec Japonce porazila.

Ale přestože jsou tito hrdinové dosud oslavováni při vojenských přehlídkách a jejich přínos je známý i v USA, filipínská vláda se doposud z jejich bojové taktiky nepoučila (na rozdíl od USA, kde si rychle uvědomili přínos speciálních jednotek, jako Delta Force nebo Navy Seals). Filipínská armáda (stejně jako mnoho jiných armád po celém světě) však pokračovala nadále s klasickou koloniální výukou boje a bojové taktiky (možná proto, že elitní vojenské jednotky byly vnímány jako možné ohrožení demokracie v zemi). Ale na dodnes trvajících bojích mezi filipínskou armádou a domorodými separatisty na jihu Filipín je možné dokázat, že konvenční bojová taktika je proti guerillové taktice bezzubá.

Před několika lety proto bylo rozhodnuto, že některé speciální jednotky filipínské armády se budou kromě běžného výcviku učit také polozapomenutému filipínskému bojovému umění.

První, kdo se s touto situací pokusily něco udělat byly Force Recon Marines. Force Recon Marines jsou součástí průzkumných jednotek a jsou specializované na hluboký průzkum a přímé akce. Mnoho akcí provádějí v malých skupinkách hluboko na nepřátelském území a protože většinou nemohou spoléhat na výraznou leteckou či výsadkovou podporu, musí se vždy postarat sami o sebe. Jejich heslem je ?Svištící, tichý, smrtelný? nebo ?Přečísleni, ale nikdy poraženi?. Na Filipínách jsou tyto jednotky symbolem úcty, obdivu a strachu jak mezi laiky, tak mezi ostatními jednotkami ( informace o Recon Marines najdete na www.forcerecon.com/strongmenarmed.htm ) .

Řešení - Pekiti-Tirsia Kali

Když začali Recon Marines hledat svůj bojový systém na blízko, nabízely se pochopitelně mnohé bojové školy z celých Filipín. Každý chtěl získat reputaci jako instruktor této prestižní bojové jednotky.

Recon Marines však díky své dlouholeté zkušenosti z bojů dobře věděli, co hledají a také přesně věděli, co nehledají. Uspořádali tedy výběrové řízení, během kterého museli všichni uchazeči prezentovat sebe a svůj tréninkový program. Mezi všemi uchazeči zvítězil systém Pekiti-Tirsia Kali vedený Grand Tuhonem Leem T. Gajem a Recon Marines tedy začali trénovat Pekiti-Tirsia.

Tréninky Recon Marines vede sám Grand Tuhon Leo T. Gaje a v případě jeho nepřítomnosti (třeba když je na seminářích v Evropě či USA) ho zastupuje jeho synovec Rommel Tortal. Po úspěšném vyzkoušení funkčnosti systému Pekiti-Tirsia se začali tento systém učit také jednotky SEALS a i další vojenské speciální jednotky. Naposledy projevily o systém Pekiti-Tirsia vzdušné jednotky a také pozemní armáda jako celek.

Když v roce 2002 s Grand Tuhonem se svými evropskými instruktory navštívil hlavní štáb filipínských ozbrojených sil na ostrově Cebu. Zájem o tréninky byl tak vysoký, že ho velení nechtělo pustit i když měl již domluvené tréninky s Recon Marines a americkou speciální jednotkou v Cavite. Podle informací z místního tisku přijely tehdy americké jednotky na společné cvičení s Recon Marines kvůli plánovaným operacím na jihu Filipín. To ukazuje, že si americké speciální jednotky chtěli díky Pekiti-Tirsia zlepšit svůj výcvik boje s nožem.

Grand Tuhon a jeho synovec Rommel Tortal se tedy účastnili pravděpodobně jako jediní trenéři - civilisté společného americko-filipínského vojenského cvičení BALIKATAN ?Shoulder to Shoulder ? 2002. Grand Tuhon tehdy získal za své zásluhy medaili a během tréninku byl také pozván jako hlavní trenér pro americké speciální jednotky na americké základně na Okinawě a do pevnosti Bragg

m35Proč se Recon Marines rozhodly pro Pekiti-Tirsia? Jedním z hlavních důvodů je bezpochyby to, že bojový systém Pekiti-Tirsia je zaměřený primárně na ostré zbraně a přímý protiútok založený na plynulém pohybu. Ale tréninky s Recon Marines odhalují i další důležitý důvod. Je jím sdílení stejné filosofie: výcvik a cvičení s Recon Marines ukazuje, jaký přístup či filosofii musí člověk mít, aby přežil v extrémních situacích. Být druhý nestačí a úspěch tkví pouze v týmu. Jednotky Recon Marines se proslavily tím co vykonaly a jejich trénink i úspěchy jsou výsledkem jejich životní filosofie.

Co nám to přináší...

To, že Grand Tuhon a jeho předchůdci testovali a přizpůsobovali Pekiti-Tirsia reálnému životu je zárukou toho, že je Pekiti-Tirsia praktické a realistické bojové umění. Grand Tuhon říká, že Pekiti-Tirsia Kali bylo vyvinuto a zkoušeno v ?laboratoři bolesti?
Toto samé pak platí i pro Recon Marines. Téměř každodenně vojáci z Recon Marines riskují své životy při různých akcích často s bojem nablízko a tím současně ověřují funkčnost Pektiti-Tirsia. Po každé akci vždy probíhá zpětná vazba a výměna zkušeností. Co bylo nebezpečné, při čem došlo k zraněním nebo dokonce k úmrtím? Jak mohly být tyto situace lépe řešeny? Tímto způsobem je systém Pekiti-Tirsia stále ověřován v praxi a proto musí odpovídat na praktické otázky. A jedno je jisté: vojáci z Recon Marines riskující své životy při každé akci si nemohou dovolit při bojových trénincích nic nalhávat ať již s pohodlnosti nebo z jiného důvodu. Tradice ?laboratoře bolesti? proto zůstává v Pekiti-Tirsia stále živá.

Je jasné, že ti, co vyučují Pekiti-Tirsia Kali musí také rozumět situacím a praktickým problémům vojáků. Proto trenéři Pekiti-Tirsia podstupují reálné tréninky spolu s těmito vojáky. Přežití v džungli, plavání a bojové potápění, výsadkové seskoky, horolezectví, pohyb pod palbou, nouzová evakuace, střelba v pohybu, ostřelování a jiné. Vynikající příležitost pro trenéry Pekiti-Tirsia jak vyzískat z této pokladnice znalostí něco i pro svůj vlastní vývoj a tím i pro další rozvoj Pekiti-Tirsia Kali.

Pro ty co cvičí Pekiti-Tirsia je dobré vědět, že Pekiti-Tirsia Kali bylo testováno v minulosti, je testováno dnes a bude testováno i zítra. A přitom základ systému Pekiti-Tirsia je stále stejný. Není proto pochyb o tom, že systém Pekiti-Tirsia je reálný stejně jako byl reálný vždy v minulosti.

Disciplína, odvaha, odhodlání

Jednotky Recon Marines se naučily znát hodnotu Pekiti-Tirsia, protože jejich životní postoje jsou si velmi podobné. Věříme společně v úspěch, život a dobré zdraví. Tento životní postoj je základem pro osobní disciplínu, odvahu a odhodlání. Vojáci z Recon Marines si nemohou dovolit chybovat, protože se musejí vždy spoléhat sami na sebe, na své osobní vlastnosti a schopnosti a ne na moderní techniku či početní převahu. Proto si tito vojáci vybrali Pekiti-Tirsia.

Zobrazeno 19867 krát

KALENDÁŘ AKCÍ