Rozhovor s Grand Tuhonem Leo T. Gajem

V horském středisku poblíž německého města Feldberg se koncem roku 2006 konal týdenní seminář ku příležitosti 10. výročí vzniku Pekiti Tirsia Kali Europe pod vedením samotného dědice tohoto stylu GrandTuhon Leo T. Gaje . Měli jsme jedinečnou příležitost se jako zástupci Pekiti Tirsia Kali v České republice tohoto výročního semináře osobně zůčasnit (a úspěšně absolvovat tento skvělý, ale náročný týden). Při této příležitosti jsme připravili rozhovor přímo s GrandTuhonem Leo T.Gajem

Můžete přiblížit co to je Pekiti Tirsia Kali?
Je to originální filipínské bojové umění rodiny Tortal, které má tradici ve starých stylech filipínských domorodých válečníků a datuje se přibližně do doby 1500 až 2000 let zpětně. Jako rodinný styl je vyučováno více jak sto let. Orientuje se především na ovládání chladných zbraní (nože, různé typy mačet atd.) a ve volném překladu znamená ,,rozsekat na malé kousky, skončit to". Pekiti Tirsia Kali je funkční a stále živé bojové umění a proto jeho výuka je obzvláště ceněna tam, kde se používá nůž k boji. Máme školy po celém světě a školíme především lidi z ozbrojených složek, ochranek, ale i civilisty. Pro nás není ovšem důležité kolik nás je, ale hlavně jak dobře se cvičí. Základem je přátelství a vůle udržet kvalitu, která je nezbytná pro vyučování tohoto bojového umění.

Co je strategií Pekiti-Tirsia?
My se zabýváme pouze dvěma věcmi - strategií a taktikou. Strategie je plán akce vzešlý z průběžného tréninku podmíněný různými způsoby útoku. Hlavní strategie je útok - žádná obrana. Neučíme obranu. Taktika znamená, jak učinit útok co nejefektivnější a jak zvítězit a zničit nepřítele. Naší hlavní a jedinou strategií je proto útok, nikdy obrana. Náš útok se stává protiútokem a protiútok je tou nejlepší obranou. Když totiž učíte lidi obranu, stanou se statičtějšími, nepohyblivými, strnulými a jediné, na co pak myslí, je jak se ubránit proti útokům. Náš trénink spočívá v rychlosti, načasování, síle, přesnosti a preciznosti. Nic z toho není v pojmu obrana zahrnuto. Obrana znamená setkání dvou sil s pokusem o nějakou techniku. To nikdy nebude dobře fungovat. Slovo obrana v Pekiti-Tirsia nic neznamená. Jedinou strategií je útok, protiútok a funkčnost.

Tak jak se tedy bráníte, když učíte jen útok?!
Nemůžete učit obranu, protože nic takového jako je učení obrany neexistuje. Všechno jev podstatě totiž útok. Opačným konceptem je, že všechno je obrana, sebeobrana. Já tvrdím, že nic takového jako sebeobrana vlastně neexistuje, sebeobrana je prostě velmi matoucí slovo. Kolik bitev v historii proběhlo tak, že hrad, který stál uprostřed bojového pole, nakonec vyhrál? Vždy vyhrávají útočníci. Proč? Protože hrad je jen v obranné pozici a v momentě, kdy jej soupeř obklíčí a odřízne jej od zásobování vody a jídla a začne přes jeho zdi střílet kameny a šípy, nemá šanci na dlouhé přežití. Takže obrana v opravdovém boji nemá místo.

Je typický bojovník připraven na boj nože proti noži nebo nože proti holým rukám?
Jestliže je ten bojovník orientovaný jen na prázdné ruce a netrénuje zacházení s nožem, pak na takový boj rozhodně připravený není. Kultura nože je totiž velmi odlišná od kultury holých rukou. Kultura nože znamená, že všechny techniky s holýma rukama vychází z principu boje nožem, z technik s nože. Holé ruce jsou v nevýhodě a člověk, který umí zacházet jenom s holýma rukama, nemá proti noži šanci. Nikdo s holýma rukama nemůže odzbrojit někoho, kdo umí s nožem zacházet, není opilý a je při smyslech.

Co si myslíte o odzbrojovacích technikách?
To jsou techniky jenom pro oko. Vyučovaní a zaměřování se jen na takovéto techniky vede k tomu, že je pak někdo zbytečně zabit. Pokud umíte s nožem zacházet a umíte s nožem útočit, můžete použít protiútok, abyste přežili (s pomocí dobře načasovaného útoku na oči nebo hlavu) a odvedli útočníkovu pozornost. Pak máte šanci ho odzbrojit. Ale jen holé ruce proti noži jsou hollywoodské techniky, které nikdy v reálu nefungují. To je prostě nemožné.

Měli by obránci by tedy utéct?
V první řadě by měli vyrovnat soupeřovu převahu ? pistolí, nožem, tyčí, čímkoliv. Když srovnáte soupeřovu výhodu, máte 50% šanci na přežití. Když je někdo trénovaný pouze v používání holých rukou a soupeř vytáhne nůž, má tendenci nastavit soupeřovi své ruce a ten ho pořeže. Když trénujete s nožem a máte u sebe něco, čím můžete srovnat soupeřovu převahu, pak díky tréninku automaticky tuto věc vytáhnete a jste připraveni ji použít. Když na vás někdo vytáhne nůž a vy vytáhnete další nůž, jste ve výhodě. Když totiž vytáhnete nůž, soupeř už musí přemýšlet, jestli náhodou nemůžete být lepší než on. Když u sebe nůž nemáte, soupeř se vás nezalekne, vrhne se na vás a poraní vás. Když tedy u sebe máte nůž nebo nějaký jiný nástroj a umíte jej používat, tak jste díky tomu pořád ve střehu. Čím méně jste totiž ostražití, tím snadněji se stanete terčem útoku. A jak to již bývá, někdo na vás zaútočí zrovna v ten moment, kdy ve své ostražitosti polevíte. Dokonce i v letadle dnes najdete nástroje, kterými můžete vyrovnat převahu s např. teroristou, a místo toho, abyste se stali jeho rukojmím vy, stane se vaším rukojmím on. Ale lidé nevědí, jak na to.

A co střelné zbraně? Je třeba, aby bojovník trénoval i se střelnými zbraněmi?
Bojovník je někdo, kdo trénuje proto, aby byl připraven odvrátit na případný útok. Trénujete kvůli někomu, kdo vás může překvapit a zabít. Bojová umění mají co do činění jak se zbraněmi, tak s holýma rukama. Pistole, tyč, nůž, cokoliv ? bojovník musí být zběhlý v používání všech zbraní a zároveň v používání holých rukou. Co když se vám povede útočníka odzbrojit, ale nevíte jak zbraň použít? Útočník pak přijde s druhým útokem a nebo mohou být okolo jeho ozbrojení společníci. Když přijdete domů a zjistíte, že je tam zloděj, a popadnete násadu od smetáku, musíte ji umět použít. Pistole je nástroj, který vám může pomoci srovnat výhodu soupeře. Potřebujete všestrannou znalost. Vše na tomto světě má co do činění s přežitím. Musíte umět používat všechny nástroje bojového umění ? tyč, meč, pistoli, kuchyňský nůž nebo propisku. Cokoliv může být využito jako zbraň. Používání pouze holých rukou je přežitek. Lidé se bojí používat zbraně, protože si mylně myslí, že je to víc nebezpečné. Pekiti-Tirsia je bojové umění. Jeho kultura je bojová kultura. Pekiti-Tirsia pokračuje ve staré tradici a v jejím dědictví. Pistole je nástroj míru, stejně jako nůž. Je špatné používat tyto nástroje ke zbytečnému násilí. Když zachováváš mír s pistolí, zachováváš jej i s jakýmkoliv jiným nástrojem.

V pokročilých fázích Pekiti Tirsia Kali je používání pistole pečlivě trénováno a trénink opět spočívá v rychlé reakci a protiútoku. Učíme a podporujeme své žáky v tom, aby uměli zacházet se všemi zbraněmi. Kdybych to nedělal, neučil bych bojové umění. Znovu opakuji: zbraň udržuje vaší ostražitost v bdělém stavu. Snažíš se, abys neobtěžoval lidi kolem sebe, ale díky své zbrani jsi sebejistější. Zbraň a tvé bojové umění ti dává klid a sebedůvěru.tuhon01

Jak došlo k tomu, že jiná umění skončila s vyučováním pouze u holých rukou nebo jako sportovní disciplíny a opustila své zaměření na boj?

Jedním z problémů je důvěryhodnost. Tato umění již nejsou plně důvěryhodná, protože se z jejich výuky vytratila reálnost. Proč? Protože tato umění dobrovolně přijala různá zákonná nebo sportovní omezení, že se nesmí tamto nebo ono. Jejich trénink je pak zaměřený hlavně na obranu a ne na útok a protiútok. Proto se nechtějí pouštět do boje. Když se ale jen bráníte, zahrne vás soupeř smrští kopů a úderů a máte vážný problém. Když jste, ale trénovaní na útok a protiútok, máte čím se vyrovnat někomu, kdo na vás vyrukuje s kopy a údery. Máte natrénovanou práci nohou a tím i pohyblivost, máte strategii a taktiku, máte možnost utéct a máte možnost protiútoku. Mnozí mistři KungFu či Karate vás nenaučí pravé tajemství jejich systémů. Oni učí jen to pozlátko. Naučíte se kata, a pak to donekonečna opakujete, až získáte třeba černý pásek, a pak sem tam trochu sparringu. Ultimátní zápasy a podobné typy sportů jsou dnes tak populární právě proto, že zde po mnoho let chyběl realistický přístup k boji. Pokud je někdo trénován v systému útoků a protiútoků, stane se techničtějším a to vždy vede k menším zraněním. V roce 1982 jsem v USA začal například trénovat plnokontaktní boje s tyčí. Od té doby se nikdo z mých žáků při boji s tyčí vážně nezranil. Omezení zranění vyplývá ze strategie Pekiti Tirsia, z principu pohybu, plynulosti a vzdálenosti. Tyto principy se staly součástí správné techniky. Ke zranění dochází pouze tehdy, pokud někdo zůstane stát a stane se terčem útoků. V bojových uměních neexistuje něco jako předem připravená technika. Je pouze rovnováha která je spontánním porozuměním a výsledkem tohoto porozumění je spontánní reakce a okamžitý protiútok.

Co si myslíte, že dnes bojovým uměním chybí?
V porovnání s dnešními bojovými uměními byla ta včerejší více tradiční a disciplinovanější. Byla založena více na psychickém rozvoji. Mysl byla upřednostňována před silou. Napřed si to srovnej v hlavě a pak se věnuj tělu. Tehdy se věřilo, že když je někdo silný psychicky, je silný i fyzicky. Dnes jsou bojová umění založena na fyzické síle, která má fascinovat žáky. Dříve to bylo založeno na disciplíně, sebeovládání, bojovník se musel umět postavit bolesti. Musel čelit prahové, limitní bolesti. Když řekl mistr, že se bude stát 10 hodin na místě, stálo se 10 hodin na místě. Dnes je hodnota disciplíny podceněna a bojové prvky byly omezeny ze strachu o zranění žáků nebo ze starchu o jejich zdravotní pojištění. Dříve například musel žák karate na Filipínách tlouct do makiwary dokud mu z pěstí netekla krev. To samé platí o Kali - jste vystaveni bolesti. Když nesnesete bolest, nemůžete dělat bojové umění.Takže potlačení psychického rozvoje je to, co dnes hlavně chybí bojovým uměním.

Co si myslíte o kombinovaných bojových uměních?
Kombinovaná bojová umění jsou dnes hodně v módě. Kombinují se proto, aby uměla reagovat na různé techniky. To já chci učit také, nemohu nikoho obelhávat. Ale když mícháte různá bojová umění, máte tendenci se učit špatné návyky. Špatný návyk pak znamená, že to, co se naučíte v jednom bojovém umění, vám nemusí správně fungovat v jiném bojovém umění. V Pekiti Tirsia zastáváme hledisko útoku, tzn. že cokoliv se ocitne v našem dosahu, to zničíme. Co byste na tom chtěl kombinovat? Jestliže je systém založený na boji, není důvod jej s ničím kombinovat. Často se stává, že trenéři nevědí, co to vlastně boj je, a trénují jen kvůli sportu, nebo jen aby se uživili. Proto pak často míchají různé věci aby to lépe vypadalo.

Co by jste na závěr vzkázal čtenářům ?
Trénujte vždy poctivě a se správným pohledem na bojová umění. Bojová umění jsou na světě již strašně dávno. Vždy sloužila a i dnes slouží k přežití . Cvičit bez tohoto pohledu na věc vás bude pouze odvádět od jejich pravé podstaty. Zbavte se strachu, věřte v život, ve zdraví a úspěch a vše ostatní se dostaví samo.

Děkuji za rozhovor
Rozhovor připravil Aleš Brunner
vedoucí školy Pekiti Tirsia Kali v ČR



10th year Anniversary of Pekiti-Tirsia Kali in Europe

Zobrazeno 29347 krát

KALENDÁŘ AKCÍ